Deštivé Borneo slunné

DNY DALŠÍ

DEN 3.

5 hodin na sever do města Sepilok, za džunglí a dalším zvěrstvem. Autobus nás vyhodil kdesi v neznámu, že prej jsme na místě, kolem ale nic, co by připomínalo místo k přespání. Zavolali jsme tedy do hostelu, kde jsme měli zarezervovaných pár lůžek a tam nám s radostí oznámili, že pro nás již míří auto. Nasedli jsme a nechali se zavést do resortu obklopeného džunglí, s ohrádkou plnou srnek, jezery a bydlením snů. Dřevěná stáj se spoustou dvoupatrových postelí stojící na kůlech a pod ní rozvěšené houpací sítě se zařadily na top list asijského bydlení!

Chvilku po příjezdu mělo probíhat krmení orangutanů v nedaleké rezervaci a tak jsme shodili ze zad nepotřebné věci a nechali se zavést na prohlídku. Viděli jsme orangutany a orangutáňata ládovat se banány a zjistili jsme, že makakové místo banánů dostávají klackem po hlavě. Nárok na dobrý oběd mají zkrátka jen někteří.

Z tajných zdrojů jsme se dozvěděli o tajné prohlídce v oné rezervaci, která probíhá až po setmění. U pokladen jsme si tedy domluvili ilegální schůzku na večír a po jídle a řádném přestříkání repelentem se na místo vrátili. Dva pánové s baterkou nás zavedli do dětských táborových let a podnikli s námi stezku odvahy středem džungle.

Viděli jsme roztomilé deseticentimetrové pavoučky, chlupaťoučkou housenku, co znehybní ruku, giga mravenečky, škorpiony, bílého malého hadíka, co zabíjí lidi, tree hole žabku, co o sobě dává vědět stejně jako žáby z Na samotě u lesa, létajícího lemura, malé spící opičky a jistě i další, na které už ale není místo v seznamu.

DEN 4.

Nedělní výlet za všechny prachy byl jeden z těch, na které se nezapomíná!

Ráno jsme nakoupili sváču a v poledne se vypravili na 2 hodiny vzdálené místo, kde nás měla čekat velkolepá projížďka lodí po řece. Prejže uvidíme slony, opice, krokodýly, nějaké vzácné ptáky a spoustu dalšího. No a pak se budeme brodit džunglí, kde se nám do noh budou přisávat pijavice. Večeře v ceně. Bomba!

Tak tedy vyrážíme, cestou ještě přibíráme 3 další členy skupiny, kteří v Semporně dokončovali potápěčský kurz a dorážíme na místo činu. Tam musíme přibližně 10 minut hodně hlasitě kašlat, aby si nás někdo vůbec všimnul. Pak si ještě pár chvilek postojíme a počkáme, než konečně pán přijde připraven v plné polní. Již jemně rozladěni, ale stále dost nadšeni se ptáme, co přesně tedy na cestě uvidíme (s očekáváním, že nám poví množství slonů, které uvidíme a rozměry krokodýlů, co budou plavat kolem naší lodi). Pán se s nadšením nadechne a povídá: „Ohmm, monkeeeys…and…birds. Lot of birds.“

Se zatuchlými záchrannými vestami usedáme do loďky s malým motorem v zádi a jedeme se dívat na ptáky. No páni!

Po několika kilometrech zastavujeme poblíž břehu, abychom mohli pozorovat dlouhonosé opice. Jsou dost daleko, takže nosy vidíme jen lehce roztřepané skrze dalekohled, ale zajímavé, ne že ne. Za několik set dalších metrů přistavujeme znovu, tentokrát na Makaky. A pak o několik metrů dále znovu. Zastávky to jsou věru dlouhé, po 5 minutách se začínáme poohlížet po okolí a po deseti už zkoumáme i klacky plující kolem naší lodi. Pán toho moc nenamluví, ale když už něco poví, stojí to skoro za polovinu ceny, kterou jsme mu za tuhle projížďku zaplatili! Při jedné zastávce nám ukazuje hejno dlouhonosáčů a hned vedle skupinku Makaků. Jeden z členů naší výpravy se tedy ptá: „Do they fight together?“, pán chvíli potrénoval poker face a povídá: „Sometimes yes, sometimes no.“ A tak jsme se zase stali o něco chytřejšími!

Při cestě, pravděpodobně, za dalšími opicemi, se motor rozhodl stagnovat. V tu nejromantičtější chvíli bez motoru a možnosti se hnout začalo lehce poprchávat, což nebylo příliš příhodné vzhledem k tomu, že jsme postrádali místo k úkrytu a neměli jsme ani pláštěnky. Když se z lehkého deštíku začal stávat slušný liják, řidič začal vypadat lehce nervózně. A tak jsme stáli uprostřed řeky pod tekoucí konví, přikrytí dětskýma smrdutýma záchrannýma vestama s týpkem za zády, co byl mokrý dvakrát více než my všichni, protože se chudák usilovně snažil znova nahodit nefungující motor. Taková klasická odpolední siesta.

Pršet přestalo, motor se nastartoval, viděli jsme plaza a taky ptáka, otočili jsme se a jeli se najíst. Když už nic, alespoň večeře byla výborná!

A v závěru, po tom, co jsem se usušila a utřepala, musím říct, že onen deštík uprostřed toho proklatě drahého výletu byl vlastně jeden z nejlepších zážitků z plavby a nakonec to bylo celé vlastně dost nezapomenutelné.

DEN 5. A DEN 6.

Pátý den jsme strávili převážně v autobuse ze Sepiloku do další destinace zvané Kota Kinabalu, kde nám místňák doporučil hezké hnízdečko ke kvalitnímu spánku. Večer jsme se vydali do ulic a zahráli si s místními dětmi hru s mincema, ve které nás obrali o pár ringitů. Večerku nařízenou od maminky nemají, poslouchají 11letého bosse, který jim pravidelně ulehčuje kapsy o pár kovových penízů.

Boss sedí třetí zprava (sledujte tu ruku suveréně položenou na Terčině noze...no je to pán!)

Ráno jsme sbalili batoh a nechali se zavést na jeden z ostrovů, abychom tam celý den mohli nic nedělat. Slunce, palmy, spánek na ručníku a šťastný návrat domů.

Stejný program následoval i další, předposlední, den na Borneu. A večír už hurá na devítihodinovou cestu zpět do Tawau, kde jsme strávili následující den čekáním na letadlo a jezením z nudy.