Start asijského vedroběhu
Jakých bude 6 měsíců poblíž rovníku? Po 2 měsících na Islandu už nečekám nic a jsem připravená na všechno!
Start 28.9.2015!
S krosnou na zádech, druhým batohem na břiše, Terkou po levé a Míšou po pravé straně se vydávám na půlroční (studijní) výlet do hlavního města Malajsie Kuala Lumpur. Předemnou žlutý vlak, zamnou domov.
Cestu asi netřeba popisovat nijak zvlášť detailně. Byla dlouhá, (pro mě) klasicky obsahovala vyzouvání bot, hledání bomby v podpaží i za opaskem a jako novinku i testování převážených tekutin. V letadle jsem obdržela vysněný balíček obsahující kartáček s pidipastou a kromě toho nám na stolečku přistála i sklenička se šampaňským od letušky, které jsme se evidentně zalíbily.
Po příletu do Malajsie jsme si nějakou tu nervózní chvilku počkaly na zavazadla (po ztrátě kufru při letu z Islandu jsem se smála méně než obvykle) a běžely vstříc pick-upu a cedulím s našimi jmény. Místo těch nás čekala sice jen jedna s nápisem UNIVERSITY OF MALAYA, zato ji ale držela skupinka studentů, která byla více než ochotná předat nám bez zbytečného vyptávání všechny potřebné informace a tipy pro začátek žití v novém světě.
Po vyšlápnutí do značně odlišného podnebí, než na které jsem zvyklá, jsem obdržela nejemnou teplotní facku. Pak jsme si ještě pár pěkných upocených chvil počkali na další studenty a vydali se směr ubytování. Lehce jsme se ale minuli s luxusem a místo do hotelu, který jsme měly zarezervovaný, nás zavezli do univerzitního kampusu, abychom jim mohly dalších pár desítek minut vysvětlovat, že nechceme bydlet na kolejích. Podařilo se nám to sice až po vyplnění registrace (na které nikde nebylo napsáno, že se jedná o registraci na koleje), ale co už. Pochopeno. A tak se vydáváme za taxíkem kamsi do neznáma kampusu, protože tady žádný nechce přijet. Prejže tak 20 minutek pěšky.
Inu, po pěti krocích ve 30 stupních obložené 25kilovým závažím jsme vypadaly jako po návštěvě sprchy. Po pěti minutách chůze přišla přestávka plná zoufalého smíchu a po deseti minutách jsme dopadly na chodník s tím, že si uděláme hotel přímo tady.
Naděje se navrátila po tom, co jsme spatřily projíždějící taxík. Byl sice plný, ale byl. A pak druhý a třetí. Čtvrtý byl náš. Ten nejlepší. Pravý Malajský, co do kufru pro jedno zavazadlo narval 3 a místo dveří použil provaz. Vítej, punkový živote!
Z příjezdu na hotel jsme byly tak radostné, že jsme se i přes pozdní večerní hodinu rozhodly ještě dnes prozkoumat město. Špatný nápad, vskutku. Sotva jsme došly na konec ulice, přivítaly nás masy upřených očí. Zírající žlutí muži. Ve žlutých tričkách. Politická demonstrace přímo před našim hotelem. Díky za přivítání. Útěk domů byl velice svižný! Stejně tak nástup spánku.
Howgh!