Došly řízky!
Další den jsme se vstupu do rozbouřeného davu stejně neubránily. Zásoba řízků došla a naše žaludky začaly strádat. Rozhodly jsme se tedy řádně zahalit a předstírat, že nejsme bílé a už vůbec ne vyšší než všichni Asiati.
Ještě předtím jsme se ale vydaly pro welcome drink, který jsme dostaly k ubytování (velkolepá citronová šťáva s vodou v plastovém kelímku) a vykoupat se na střechu ve zdejším bazéně (který nikdo nevyčistil pravděpodobně od jeho vzniku). O luxusu zdejšího hotelu nás následně ubezpečilo i protékající okno po 3 minutách deště. Zvykejme si, bude hůř!
Prví pěší zastávkou v Kuala Lumpur byl Chinatown. Uličky plné rudých lampionů, napodobenin všeho, žab na špejlích a občas lehce divných lidí.
Nadšení bylo natolik veliké, že se nám ještě nechtělo domů a s mapou v ruce jsme se rozhodly vyrazit směr KLCC neboli Petronas Twin Towers. Ve čtení map vynikáme, takže jsme si cestu přibližně dvakrát prodloužily. Díky našemu umu jsme ale zavítaly na dost zajímavou ulici, kde zrovna probíhala podivná malajská událost á la americká dražební TV show a kde byla možnost najít více jídla, než jsme schopné sníst za celý život. Na místě vyráběná zmrzlina vypadala báječně, ale můj pupek už by ji nepobral. Příště tedy!
Ke KLCC jsme dorazily ve zdraví a zvěčněné na několika fotoaparátech kolemjdoucích. Zajímavá zkušenost cítit se jako atrakce.