Na ostrově ráj!
Aneb výlet na Perhentian Islands
Se zdejším pomalým tempíčkem jsem se asi sžila až moc, a tak házím do placu omluvu za to, že svěží novinky z prvního výletu na ostrov přináším už lehce prošlé po měsíci…
Protože už nás přestalo bavit trávit volné dny na bytě, rozhodly jsme se uspořádat výlet na ostrov. Prvotní myšlenka byla vyrazit pouze ve třech a udělat si vlastní pohodičku, ovšem, jak jsme během tříhodinové snahy naplánovat jeden malý výlet zjistily, vždycky je lepší nechat plánování na těch, kteří se v něm vyžívají! A tak jsme sbalily batohy a přidaly se ke skupince lidí, která mířila na Perhentian Islands.
Nejprve jsme museli absolvovat sedmihodinovou promrzlou cestu v překlimatizovaném autobusu. V Kuala Basut jsme pak přesedli na malou loďku, co nás měla zavést až na ostrov. Během půlhodinky kdesi mezi ničím s pohledem na vycházející slunce a pocitem svobody jsem se rozhodla, že jednou budu řídit taky takovou loďku.
Východ slunce na loďce
Po příjezdu jsme si dali chvíli snahu s hledáním ubytování. Nakonec jsme skončili v resortu zvaném Panorama mezi varany, v chajdě na kuřích nožkách s jednou zásuvkou a chybějícím toaletním papírem. Ideální dobrodružství.
Daleko od civilizace, obklopeni džunglí, brodili jsme se na malinkou pláž vystřiženou z katalogu CK Fischer, viděli svatbu na pláži z amerického romantického bijáku a večer prožívali sen, který nás konečně zbavil zbylých rozpaků z přehřátého malajského života.
Pospolu jsme seděli na pláži a kouřili vodní dýmku, tančili v plážových barech, koupali se v nočním moři, potkávali nové lidi, nechali si ukrást žabky a taky pár kaček z kapsy a nad ránem se s radostí vraceli do chatičky.
Druhé ostrovní ráno jsme se vydali na druhou stranu Perhentianu, kde jsme vyfasovali šnorchl a brýle, sedli na loď a započali objíždět zajímavá místa k potápění. Mohli jsme vidět korály, nespočet barevných rybek, želvy, žraloky a spoustu dalšího. Říkám „mohli“, protože já osobně jsem po předchozí noci byla tak slepá, že jsem viděla jenom korály a pár rybek. A „mohli“ taky proto, že místo 8 plánovaných míst jsme navštívili 3 a na víc už neměl nikdo z nás.
I poslední ráno muselo být prožito naplno, a tak jsme si zavolali vodní taxi a společně s Mexikánci se vydali kdesi na rozpadlý přístav, ze kterého jsme jeden po druhém s nadšením skákali vstříc mořské hladině a užívali si průzračně čisté vody uprostřed ráje.
A tak jsme po čtyřech dnech opustili kouzelné místo i se vším špatným, co jsme tam přivezli, a započali malajský život snů!
...ovšem neříkám, že návrat do reality nebyl tvrdý...
Kuchyň - úlovek první